Pancéřoví granátníci
Pancéřoví granátníci
Němečtí pancéřoví granátníci byli tzv. motorizovanou pěchotou. Motorizovanou pěchotou byli logicky nazýváni proto, že bojovali společně s obrněnými vozidly. Oproti klasické pěchotě byli elitní jednotky pancéřových granátníků mnohem mobilnější, neboť se většinou vozili na obrněncích, ti pro ně také představovali jistou výhodu před řadovou pěchotou, neboť měli možnost se za obrněnci krýt, taktizovat a spolupracovat s nimi. Konkrétně granátníci využívali hlavně polopásová vozidla a náklaďáky, které jim zajišťovaly jak slušnou ochranu, tak i vysokou pohyblivost. Blízko před kontaktem s nepřítelem se vojáci nechali vysadit a do akce vyráželi již plně jako pěchota. Rozhodně se o těchto německých vojácích nemohlo říci, že se po celou válku je pohodlně vozili a s bojem neměli žádné zkušenosti, to ani náhodou. Pancéřoví granátníci se vrhali po hlavě do těch nejdrsnějších bojů a vytvářeli svým obrněným přátelům velice cennou podporu. Ačkoliv se granátníci od normální pěchoty v mnohém lišili, zůstávali stále mezi typickou pěchotní formací. To se změnilo až v pozdním období války, kdy byli tyto jednotky přejmenovány na Panzergrenadiere. Nové jméno bylo vytvořeno za jediným účelem a to bylo zvýšení morálky. Protože i ke konci války, kdy Německu docházela obrněná vozidla, pancéřoví granátníci stále hrdině bojovali po boku svých zdecimovaných tankových praporů. Divize pancéřových granátníků si brzy vydobila přezdívku ,,tanková elita". Ve 2. světové válce byly zaznamenány veliké ztráty jak v řadách obrněných vozidel, tak v řadách samotných granátníků, ti prokázali ohromnou statečnost, odolnost a sílu v boji. V jejich výzbroji byly samopaly, pušky, minomety, plamenomety, kulomety a granáty.
Jak jsem již zmínil, granátníci ze všech vozidel nejvíce využívali polopásová vozidla. Polopásová vozidla dovážela granátníky až k nepříteli, tahala děla, vozila munici, minomety, kulomety a další zásoby a zbraně. Nejznámějším polopásovým vozidlem je Sd. Kfz.251. Když v roce 1939 začala 2. světová válka, bylo těchto vozidel v armádě Německa pouhých 68. Těchto pár vozidel bylo využito v Polsku, kde byli vojáci tímto polopásovým vozidlem vždy vysazeni přímo na bojiště a mohli se okamžitě zapojit do bitvy. To zajistilo hromadnou výrobu těchto strojů. Když válka končila, bylo těchto vozidel 16 000. Těchto vozidel bylo obrovské množství variant.